Prvního třetí se konal turnaj, kdy jsme potřetí v této ligovém roce zajížděli do Černošické sportovní haly, ale až na potřetí se nám vůbec nedařilo. Možná to bylo tím že kvůli prázdninám na Praze západ bylo několik omluvenek a k tomu se přidalo několik omluvenek z důvodu nemoci, jsme poskládali tým, se kterým jsme si chtěli uhrát lepší výsledek, než tomu ve výsledku bylo.

Do turnaje jsme vstoupili solidně a hráli s pražskými Pantery vyrovnanou partii, ale nedokázali jsme vystřelit na branku, jelikož jsme byli velmi nervózni v zakončení a když už jsme vystřelili, zakončeni skončilo mimo bránu. Soupeř by v tomto ohledu produktivnější a zaměstnával Adama v bráně o mnoho více. A bohužel v polovině první poloviny se mu dvakrát podařilo rozvlnit síť za Adamovými záda. V druhém poločase to opět byl souboj o udržení míčku na florbale, který jsme opět prohrávali a náš gól byl zaznamenán jen díky ztrátě soupeře. Nedařilo se nám držet míček , hlavně na útočné polovině, jelikož jsme jej často dobrovolně odevzdávali.

Shodného výsledku jsme zaznamenali i ve druhém zápase, jen v opačným gardu. První gól jsme vsítili my, ale pak už góly na svou stranu přilisoval soupeř z Černošic. Zápas to byl až příliš vyhrocený. Křik se rozléhal halou až příliš často, nejen ze stran fanoušků, ale i ze stran hráčů, ale i rozhodčích. Tři dvojminutové tresy na naší straně jsme nezvládli ubránit a třetí trest soupeř již využil. Bohužel v zápase jsme řešili tři zranění, od rozseknutého prstu od florbalky, přes podvrknutý kotník, až po poranění krku Matyho po zákeřném zákroku ze zezadu, který byl přinejmenším velice kontroverzní.

Do třetího zápasu jsme si dali dvě pravidla a bychom zlepšili naši útočnou snahu, a tím bylo udržet 5s míček na florbalce, tedy zpracovat, rozběhnout se a následně přihrát, tak abychom se nezbavovali zodpovědnosti a zbavování se míčku. Ale ani to se nám nedařilo, až na Aničku, která si dokázala dostatečně podržet míček a při svém debutu se i třikrát odhodlat ke střelám, které ji bohužel vždy soupeřova brankářka pokryla. Ve střeleckém zápise se pak z naší strany zapsal jen Honza. A tak i na potřetí jsme odcházeli ze zápasu se sklopenou hlavou.

Turnaj nepatřil mezi naše vydařené turnaje a věřím, že na něj budeme chtít brzo zapomenout. Budeme muset zapracovat na sebevědomí hráčů aby se nezbavovali míčku příliš brzo a tím se zbavovali zodpovědnosti. Nebylo to o fyzičce tento turnaj jsme prohráli v našich hlavách. Pro příště se musíme nastavit pozitivně a věřím, že se opět o kousek posuneme dále.