Věděli jsme, že bez Martina to bude těžký úkol čelit soupeřům ve 3. koši. A ukázalo se, že naše obavy byly oprávněné.

Tož v první zápase, plni síly a odhodlání, jsme dodržovali taktiku a proti dvojnásobné přesile pozdějšího vítěze získali bod za remízu. A nebýt smolného gólu v poslední minutě mohly to být i 3 za výhru. Ale vzhledem k obrazu hry byla remíza pro nás dobrým počinem, hlavně díky nepřesné střelbě soupeře, který měl dva šikovné hráče a pozornému Kubovi v bráně.

V druhém zápase jsme chtěli dát šanci někomu jinému a nikomu se tam nechtělo, přestože brankářský post je ten nejdůležitější. Nakonec kývl Tomáš. Snažil se, ale bylo vidět, že tento post zatím netrénoval a střelecky dobře disponovaný stejně početný soupeř Wizards Praha 10 toho využil. Prohra 9:3 ale rozhodně nebyla pouze o brankáři. Špatně jsme bránili střely a málo hlídali hráče.  Hlavně první gól a slalom jednoho soupeře mezi třemi našimi stojícími kužely hned v první minutě. 5 střel, 5 gólů a bylo po zápase. Naštěstí tým to nezabalil a rozhodl se, že ukáže také trochu umu a hlavně Maty, tak jako v každém zápase ukázal, že z něj vyrostl rozdílový hráč, který umí nejen skvěle bránit a dirigovat hru, ale zároveň jak připravovat gólové situace tak je sám zakončovat. 

Ve třetím proti Tigers nás čekali benjamínci v družstvu soupeře. Hned od začátku byl vidět rozdíl ve zkušenostech obou týmů a byli jsme to najednou my, kdo diktoval tempo zápasu a pohodlně došel pro výhru 9:1. Vali v bráně si ani pořádně nezachytala. Hrálo se v podstatě jen na jednu bránu a být přesnější ve střelbě, bylo to mnohem víc.

V posledním zápase nás čekali Pitbulové z Kolína. V bráně jsme nechali Vali, aby si zachytala:-) Což se také stalo. Nebyli jsme horším týmem, ale soupeř měl prostě gólmana čaroděje. To co nám zpočátku vyhrávalo zápasy (rozdíl v brankáři), bylo tentokrát naopak. A vůbec to není o tom, že by Vali nechytala dobře, měla několik moc pěkných zákroků, ale jejich brankář nejen významně více vyplnit bránu,a le i chytal střely do šibenice. Takže ačkoliv jsme soupeře značně přestříleli, prohráli jsme 4:2.

Ale vůbec nám to nevadilo. Hrát v 5 4 zápasy prakticky ob zápas (pouze jednou jsme měli hodinu mezi zápasy), byly velmi náročné. Celý tým bojoval, ani v jednom zápase jsme nepropadli, snažili jsme se až do konce i s vypětím všech sil. Pouze přesnější střelba, lepší spolupráce a hlavně to klasické bránění nám zabránilo v lepších výsledcích. Ale byly to opět velmi cenné zkušenosti, které nás opět posunuly dále. A už se těšíme na domácí turnaj 23.3, kdy se snad sejdeme v kompletním počtu.