Ale popořádku. Do Unhoště jsem vyrazili bez opor Bruna, Kuby a Lilly. Přesto nás bylo celkem hodně (9) včetně nováčka Artema a tradičních posil z přípravky Mattyho a Kristi.

V prvním zápase v pěkné a prostorné hale nás čekali Kanonýři z Kladna. Pro nás neznámí soupeř. Pomalu jsme se sice rozehřívali, ale soupeře nepouštěli do významných šancí a sami jsme byli velmi nebezpeční. Hlavně Filip, který skvěle režíroval hru celého týmu. Ten podpořen výbornou Viki v bráně nakonec došel k těsnému, ale zaslouženému vítězství o gól.

Natěšeni jsme nastoupili proti zdánlivě nejsnazšímu soupeři. Domácí Unhošti. Poměrně snadno jsme vedli a drželi otěže zápasu pevně v rukou. Avšak pouze do první poloviny. Spousty neproměněných šancí nás nakonec velmi mrzelo. Soupeř, podnikající pouze individuální akce pochopil, že tímto způsobem proti našemu stále uvadajícímu týmu může uspět. Několik víceméně šťasných gólů včetně neregulérního nohou nám bohužel zasadil ránu a mi o gól pro změnu prohráli. Navíc gólem 20sekund před koncem. Ale za prohru jsme si mohli opravdu jen my sami, protože po půli jsme měli vést minimálně o 5 gólů.

Všechno dobré je ale vždy k něčemu dobré. O přestávce jsme si řekli, že takto dál opravdu ne. A opravdu, z bojácného týmu se proti Baracudám ze Slaného (který nás na posledním turnaji porazil) představil tým plný chuti po vítězství. Po celý zápas jsme drželi taktovku zápasu a s podporou opět skvělé Viki jsme dokráčeli k zaslouženému vítězství o 3 góly s premiérovým gólem do prázdné brány při power play soupeře.

V posledním zápase nás čekal soupeř nejtěžší. Black Angels 2015. Na něj jsme se ale velmi dobře připravili. V bráně byl skvělý Damián a v poli kralovali dirigenti hry Filip a Maty P. Přece jen už trošku unavenému soupeři jsme toho moc nepovolili a když už, podržel nás gólman. A protože jsme v útoku konečně nebyli tak zbrklí, vyhráli jsme přesvědčivě 5:1. Byl to suverénně nejlepší výkon sezóny a k němu přispěli všichni. Konečně jsme viděli chuť chtít míček, vybojovat si ho a zbytečně se ho nezbavovat, ba naopak pomoci si kombinací, chytrostí, s hlavou nahoře. Ano, občas chyběla rychlost a přesnost, ale najednou jsme byli páni hry my, nikoliv soupeř. Který snahou vybojovat míčky se unavil tak, že už neměl sílu zápas ani zdramatizovat. A už top nebylo jen o zmíněných oporách, např. nové boty úplně změnili herní projev Maxe, který výborný výkon okořenil i gólem. Ani ostatní se neztratili a přispěli ke skvělému zážitku okořeněném postupem do vyššího koše. Naprosto zaslouženým bez ohledu na zkrat ve druhém zápase.

Pokud budeme hrát s takovou chutí a energií, už nás snad nebudou tolik trápit týmy, které florbalovost nahrazují elánem. To byl náš dosud největší problém, větší pohyb soupeře a naše pasivita a až bezradnost. A ne vždy to je nedostatečnou fyzičkou. Ukázali jsme si, že to jde a můžeme se jen těšit na 16.3. Snad to za tu dlouhou pauzu nezapomeneme?