Jako pořádající mužstvo nám příslušelo vstoupit do turnaje jako prvnímu a symbolicky jsme začínali se soupeřem, se kterým jsme minulém turnaji končili. Tým Vikingů z Kobylis nám měl co vracet, ale my jsme chtěli s tímto soupeřem na oplátku udržet čisté konto. Herně se nám příliš špatně nevedlo, ale souhra a taková ta lehkost nám scházela. Možná to bylo i zapříčiněno sestavou týmu, ve které jsme trochu zkoušeli trochu odlišné rozestavení oproti minulému turnaji, ale vše jsme zvládli a zápas vyhráli a Adam v bráně udržel čisté konto. V týmu jsme tentokrát mohli zapojit uzdraveného Lukáše s Denisem, posilu z elévu Honzu a nového člena týmu Míšu, pro kterého to byla velká premiéra.

Turnaj pro pořadatelský tým má jedno zvláštní úskalí, kterým je dlouhý časový rozestup mezi zápasy. Hraje se vždy v lichou hodinu, a tak je složitější udržet hráče ve správném napětí mezi zápasy. Pro nás to bylo tentokrát výhodu v podobě zapojení Aleše od druhého zápasu, jelikož závodil ráno ve svém druhém sportu. Podobně jako v prvním zápase vice klidu na naše florbalky, v podobě prvního gólu, zařídil Maty, když rozvlnil síť v brance hostů. Ale téměř obratem soupeř srovnal, kdy jsme propadli v obraně a sklepnutím dlouhé přihrávky z první ve velkém brankovišti, vlci překonal Dana v bráně. Ano jak jsem už nakousl, v předešlé větě, změn na postech bylo více, počínaje brankářem, přes obránce, centra až ke křídlům, takže nám trvalo nějakou chvíli, než jsme se sehráli. Časem se posunula naše hra víc a víc na polovinu soupeře a i po druhé jsme se radovali s upracovaného, ale vítězství.

Do třetího zápasu jsme už vstoupili s jasně rozdělenými pozicemi a na hře to bylo znát. Do brány se vrátil Adam, do obrany Dan a najednou naše hra měla lad a sklad a soupeře jsme nepustili do vyložených šancí. Hostující pražské Vosy občas zazlobily, ale Adama propustil za svá záda jen jediný míček a byl to jediný gól, který mu za celý turnaj, kdo vsítil. Zápas byl po celou dobu v naši režii, křídla výborně roztahovaly hru do šíře a vytvářely tím tak prostor pro centry a obranu. Křídla si za daný zápas i turnaj zaslouží velkou pochvalu za svou obětavou hru pro tým. Bohužel konec zápasu byl ze strany soupeře pod vlivem špatných emocí a jen díky velkému štěstí se nikomu nic závažného nestalo.

Poslední sobotní zápas byl takovým pěkným vyvrcholením celého turnaje, protože se v něm setkaly dva doposud neporažené týmy v letošním roce. Soupeř z Černošic, ač to tak dle skóre nevypadá, byl opravdu kvalitní a prověřil naše schopnosti po všech stránkách. I Když byl soupeř velmi dobře na nás připraven a nedal nám velký prostor resp. čas na rozehrávku jelikož nás napadal hned u naší branky, zapomněl si pokrýt střed hřiště, kde jsme získávali s postupným časem víc a víc prostoru díky dobrému pohybu jak v obraně tak zejména na pozici centra. Naši centři vlastně zařídili všechny góly, tři dali a na jeden přihrál Aleš Adamovi Koblížkovi, který zažil poprvé ve své krátké florbalové kariéře, ten slastný pocit, když míček rozvlní síť za zády brankáře.

Jsem velice rád, že jsme si mohli celý turnaj, i díky tomu to krásnému poslednímu zápasu, všichni společně užít a plni odhodlání se pustit do tréninku s plným elánem. Na turnaji se nám podařilo zapojit všechny hráče a určitě nikdo s nich nezklamal a pevně věřím, že se více a více budeme stmelovat a sehrávat abychom mohli rozdávat víc a víc radosti. V neposlední řadě musím ještě jednou poděkovat všem podporovatelům z řad rodinných příslušníků při organizaci a podpoře týmu.