Do turnaje jsme chtěli vstoupit odlišně od předchozích turnajů i díky domácímu prostředí. I když začátek zápasu nenasvědčoval žádnému hernímu kolapsu a hráli jsme ze soupeřem vyrovnanou partii, rozpadlo se naše herní představení v druhé polovině prvního poločasu, kdy jsme obdrželi dvě branky a namísto podpory a motivace, se začaly objevovat nežádoucí reakce, které narušily soustředěnost a tím ovlivnily i herní představení. Chyběl nám ten pověstný tah na bránu a o bránění se bohužel nedalo moc hovořit. Pomyslným posledním hřebíčkem do rakve byl třetí gól, který jsme obdrželi při naší přesilovce. A v podobném duchu jsme se pustili i do druhého zápasu, a i když jsme byli v zápatí vyloučení za špatné střídání, dokázali jsme oslabení ubránit, soupeř následně šel do vedení a my opět museli dotahovat. Hra dopředu byla z naší strany velmi kostrbatá a nedokázali jsme v útoku podržet déle míček , abychom mohli rozvinou útočnou kombinaci. A tak jsme s jednobrankovou ztrátou vstoupili do poslední minuty zápasu a půlminutu před koncem zápasu si vzali oddechový čas a po vybojovaném míčku odvolali brankáře a hnali se do steče soupeřové branky, která se nám podařila v poslední sekundě hry dobýt, atak jsme odcházeli ze zápasu smírně 2:2.

Třetí zápas nás čekal po Adamovém narozeninovém pohoštění, ale namísto aby nám dodalo na síle, jako by nás uspalo. Opět jsme v první poločase obdrželi dvě branky, ale tentokrát jsme žádnou nedali, ale nebyl to nejhorší úsek naší hry. Ten přišel na počátku druhého poločasu, kdy slovo bránění, jsme vypustili ze slovníku a za 18 s obdrželi dvě branky, když trend byl stejný, přikročili jsme ke změně v rozestavení, kdy obránci šli útočit a útočnici se posunuli na pozici obránců. Byl to test pro všechny, který ukázal, jak kdo je za své posty zodpovědný a najednou padaly i góly i na druhé straně hřiště. Prohru jsme neodvrátili, ale všichni si mohli zažít, jak to v zápase je na jiném postu.

Poslední zápas s papírově nejslabším týmem, jsme po neshodách v tým vymysleli experiment „Samostatnost“, nechali jsme čistě na hráčích sestavu a herní činnosti a jako trenéři jsme si jen vyslechli přípravu na zápas, ze které jsme si pro tým sepsali poznámky a do systému hry nijak nezasahovali, jen jsme povzbuzovali tým. Zápas to byl výživný, padalo spoustu gólů a bohužel zase více do naší sítě než do soupeřové, a tak jsme v poločase využili poznámky z předzápasové přípravy a připomenuli je týmu. Nebyl to žádný kombinační florbal, ale podařilo se nám konečně poznat radost z výhry na domácím turnaji.

Turnaj nám ukázal největší naši slabinou, a to je psychika, sami mezi sebou se nepohodnout ukazuje na problém, který musíme řešit. Pozitivním na turnaji byl návrat Toma a Kuby, kteří se po vleklých zdravotních peripetiích uzdravují a budeme věřit, že postupně se zapojí do tréninkového procesu.