Krásná, funkčně skvěle řešená hala se zázemím, tribunou a občerstvením se nám moc líbila.

V prvním zápase proti Rudné bohužel až moc. Vůbec jsme nestíhali jejich náběhy a pohotové a rychlé řešení situací. To co nás trápí celou sezónu. Od většího výprasku než 1:7 nás zachránila celý turnaj naprosto skvělá Viki v bráně a ne úplně přesná muška soupeře. Pravda, dali jsme pár tyček,ale výkonem jsme si nezasloužili o moclepší výsledek. Soupeř byl významně lepší a dokonce jsme si nevěděli rady ani s o hlavu menší ale velmi šikovnou hráčkou. Rychlý pohyb a důraz nám prostě nevoní.

V druhém zápase proti Panterům vedeným Eliškou Zubovou to už byl jiný zápas. Změnili jsme od základu sestavu, dostatečně se nabudili už před začátkem a bylo to znát. Ačkoliv měl soupeř 2 velmi šikovné hráče, přece jen byl znatelně méně důrazný a vice prostoru nám najednou začalo vyhovovat. Měli jsme čas na kombinaci a čas zamířit. Výsledkem bylo pohodlné vítězství 8:3 a několik pěkných gólů.

Ve třetím zápase nás čekal opět důrazný sopeř, celek domácích. Ačkoliv jsme se nabudili, drželi vítěznou sestavu, soupeř po několika šikovných a hlavně kombinacích vedl 5:2. Stále jsme však věřili a zvýšili čas pobytu na hřišti elitní trojce Fíla, Bruno a Damián. Zbylé 2 trojice se střídali s tou první a hlavním úkolem bylo udržet nulu vzadu. Tato taktika přinesla ovoce a po několika rychlých a hlavně krásných akcí jsme v elektrizující atmosféře otočili v poslední minutě zápas na 6:5. To byl zážitek, který se prostě musí zažít? Byi jsme v euforii, celý tým.

Ta se přenesla I do posledního zápasu a celkem s přehledem jsme vedli 6:2, proti Buldokům z Radotina. Bohužel co nám povedlo proti domácím, toto se naopak podařilo soupeři. Kombinace menší koncentrace a únavy (přece jen jsme hráli 4 zápasy ze 7, tzn ob zápas) a zvýšený důraz a čas na hřišti elitní lajny soupeře znamenalo konečnou a asi i spravdlivou remízu 6:6.

Nás to však nijak nemrzelo, protože 3 zápasy jsme hráli opravdu skvěle a měli jsme vzadu chvílemi až famózní Viky. Konečně jsme viděli týmové pojetí a i přes několik drobných excesů se tato soudržnost ukázala jako další hráč v poli a i kvalitní soupeře jsme dokázali přehrávat. A to nejen elitní lajna, která rostla zápas od zápasu, ale i další dvě, které si dolázali vypracovat šance a dávat góly. Což bohužel občas vedlo k propadání v bránění a přečíslení. A opět se ukázalo, že jakmile na nás vlítne soupeř plný odhodlání, pohybu, důrazu a nemusí jít nutně o nějakou výjimečnou florbalovost, máme problémy se zpracováním a obecně rychlým řešením situace. Na tom ještě v trénincích zapracujeme a můžeme věřit v úspěch na PFC, na který se všichni těšíme.