Na poslední říjnový turnaj před pololetními prázdninami jsme zavítali do Čelákovic, do místní sportovní haly, kterou nemáme moc v oblibě. Nevím přesně, čím to je, že nám hala nesedí, zda je to oranžovým povrchem v hale, či malými rozměry hřiště, a nebo to je jen osud. Ale oproti loňské návštěvě místní haly jsme byli o tři výhry na tom lépe, ale předvedená hra nebyla podle představ trenérů.

V prvním zápase na nás čekal nabuzený soupeř z Černošic, které jsme v domácím prostředí porazili. A tak na nás od počátku vlétli, a i díky malému hřišti (34x14m), které nám nikdy moc nevyhovovalo a je vidět, že nevyhovuje i v současnosti, vedlo ke spoustě osobních soubojů. Některé byly i za hranou a s rozhodčími jsme to řešili a jejich omluva po zápase byla milá, ale i tak zápas jsme si prohráli my. Po našich chybách se soupeř ujal vedení dva nula, i když následně se nám podařilo snížit, soupeř nám díky nekoncentrovanosti při rozehrávce opět odskočil, když svou střelu umístil na přední tyč. Snaha o vyrovnání z naší strany byla, ale bohužel do šancí i díky vyloučení našich hráčů jsme se příliš nedostávali, a tak jsme si vykoledovali první prohru v této sezóně. Bohužel jsme se nechali zbytečně rozladit rozhodováním.

V druhém zápase na nás čekal tým z Rudné, který byl pro nás neznámým soupeřem. A bylo to ku prospěchu hry. Nikdo se individuálně s nikým nepoměřoval, hráli jsme týmově a byl to náš nejlepší zápas turnaje. Po vydařeném napadání a zachycení přihrávky soupeře rozvlnila síť Viki, na kterou navázali další ostrostřelci na pozici centů a oba Pavlínci z pozice obránců. Jen škoda jednoho protiútoku, který jsme nezachytili a neudrželi jsme čisté konto.

Po obědové pauze na nás čekal tým s SK Dvojky, kterým jsme za celý zápas příliš nepůjčili míček, ale soupeře podržel velmi dobře chytající brankář, který měl i velké štěstí a po třech tyčkách a spoustou nevyužitých šancí jsme udolali soupeře nevýrazným skórem 2:0. Časem jsme se víc a víc uchylovali k individuálním řešením a tím jsme zbytečně přicházeli o drahocenné síly. Které nám scházely v posledním zápase s pořádajícím týmem ORKY, kde se začalo z únavy projevovat „jáství“ a tak místo týmové hra jsme vsázeli na individuální řešení herních situací a částečně na náhodu. Jedna týmová souhra se nám ale podařila a byl to takový krásny záblesk do budoucna.

Po výletě na severovýchod okraj Prahy nás další turnaj čeká na západním okraji Prahy a věřím, že se poučíme z našich chyb a budeme se nadále rozvíjet ve svých dovednostech a týmovém pojetí hry, a tím generovali více a více radosti z předvedené hry nejen sobě, ale i divákům, kterým takto nejlépe poděkujeme za podporu.