První zápas jsme se chvilku hledali a ještě probouzeli z chladného oparu rána. Měli jsme problém se prosadit v útoku a začít proměňovat. Naše prokletí ale změnil na konci první půlky Maty P., když na poslední vteřiny nastoupil na křídlo útočníka. V lepší náladě jsme tedy nastoupili do druhého poločasu s výhledem na více gólů v náš prospěch. Boj to byl urputný, ale vedení jsme si vydupali. Poslední dvě minuty byly napjaté a plné emocí. Kluci důrazně bránili a hráli na čas. Wizards nezvládali vymyslet nic kloubného, ale nakonec jim dopomohlo štěstí. Ze standardky, téměř z poloviny hřiště, vypálili schovanou střelu, kterou bohužel Denis přes hráče své i protější neviděl. Zápas tedy skončil smolnou remízou, i když jsme byli lepší. 

Proti Králově dvoru se rozjela naše střelecká kanonáda a dostávali jsme se mnohem častěji k hezkým šancím, kdy chválím tým, že se dívá po přihrávce a netahají to sobecky na sebe. Nepustili jsme je ke střele a výsledek sám je všeříkající, krásných 5:0. 

I přes slušné první dva zápasy, nám bylo s Radimem jasné, že nejtěžší soupeři nás teprve čekají. FBC Draci bílí hráli vyrovnaný zápas s Tatranem a museli jsme se tudíž přizpůsobit. V obraně jsme se stáhli a hráli zataženou defenzívu. Nechali jsme je rozehrávat do chvíle, kdy překročili půlící čáru. Bylo poznat, že nejsme zvyklí na tento styl hry a několikrát jsme udělali závažné chyby, které naštěstí nebyly potrestány. Dostali jsme se do nejistého vedení, ale zvládli ho udržet až do konce. S velkou radostí jsme odcházeli vítězně s rozdílem dvou branek, 2:0. 

Najednou Tatran nevypadal jako nepřekonatelný kolos, nýbrž jako tuhý soupeř, na kterého s aplikací stejné taktiky a maximálního nasazení máme i šanci. Tatranští ovšem náš předchozí zápas sledovali a náležitě se připravili. Od prvního zapískání bule se na nás agresivně vrhli a my. naprosto zaskočeni a šokováni, jsme neměli odpověď. První gól následoval rychle. Už po prvních minutách byli někteří hráči fyzicky vytíženi, jak je zmohlo neustálé běhání s jejich útočníky. Frustrace rychle následovala, ale náš týmový duch byl silnější. Po poločase jsme se nevzdali a šli do toho naplno. Nepustili jsme je ke kombinacím a vytlačovali opakovaně z naší půlky. Ovšem za jakoukoliv chybu jsme byli potrestáni. Uštědřili jsme jim aspoň jeden gól Viky, který na druhou stranu dokázal, že nejsou nedotknutelní. My jsme se ale dál už nedokázali vymanit z jejich tlaku. I přes naši bojovnost v obraně, jsme získané míčky nevyužili. To se projevilo i ke konci, kdy hráli bez brankáře a my jsme měli možnost si dát do prázdné. V ten moment jsme se ale úplně zhroutili, zanevřeli na naši hru a vrátili se do přípravky. Zápas, bohužel, ale zaslouženě skončil 1:5.

Stejně jako předchozí turnaj odcházíme se stejnou bilancí dvou výher, jedné remízy a prohry. I teď se  projevila naše neschopnost hrát pod tlakem, proti "silnějšímu" soupeři, který nás účinně zahnal za půlku. Naše síla tkví v celku, v kombinacích, v nesobeckém stylu hraní. Nehraju pro sebe, ale pro tým. Když od toho upustíme, hra se hroutí a prohráváme. Pokud se podpoříme a budeme vítězit i prohrávat společně, tak se budeme posouvat do vyšších košů, dříve ne.