I když jsme dali dohromady silný tým postavený na velmi mladých hráčích, převážně odchovancích, s věkovým průměrem lehce nad 19 let, na první turnaj jsem musel doplnit sestavu sebou samým, abychom měli dvě kompletní lajny. Vznikla tak kuriózní sestava, kde se mnou hráli spoluhráči všichni mladší o minimálně 30 let. :-) 

Historicky prvním zápasem našich mužů tedy byl duel s pořádajícím týmem FBK Ježci Rožmitál.  Tento tým měl pouze 7 hráčů do pole, ale bylo vidět, že pánové, vesměs zralí třicátníci, už mají něco odehráno a i když toho moc nenaběhali, byli důrazní a přesní v zakončování šancí, které jsme jim nabízeli. A nebylo jich málo. Během první třetiny, než jsme se rozkoukali, už jsme prohrávali po několika zaváháních v obraně 2:0.

V druhé třetině jsme začali něco hrát i my a na první pohled jsme začali soupeře přehrávat svou kombinační hrou. Ovšem ta se nám ne úplně dařila, hlavně na polovině soupeře jsme nebyli schopni si pořádně přihrát a do šancí jsme se dostávali sporadicky. Nakonec se ujala jedna z mnoha našich střel z dálky a tak první branku v mužích za Jesenici zaznamenal Nathan Stibor. Druhá třetina skončila 1:1.

Do třetí třetiny jsme vstoupili s tím, že chceme fyzicky unaveného soupeře uběhat a stav obrátit. Některé naše akce byly nadějné a my se dostávali do šancí, ale další gól se nám díky Fandovi Zubovi podařilo vsítit, opět po střele z dálky, až po 5 minutách hry. Bohužel soupeř asi minutu poté po ojedinělém výpadu na naší půlku a závaru před naší brankou opět zvýšil náskok o dva góly a tato situace se zopakovala ještě jednou jako přes kopírák. Takže jsme necelých 6 minut před koncem stále prohrávali o dva góly. Naše první formace zatlačila Ježky před jejich bránu a Fanda s Nathanem pálili na bránu jednu ránu za druhou. Naštěstí dvě z nich měly ty správné parametry a tak jsme 30 sekund před koncem zápasu vyrovnali na 5:5.

V mužské lize se hraje do rozhodnutí, a proto následovaly nájezdy. A v těch se nám krutě nevedlo. Stříleli jsme do brankáře nebo nedotáhli blafák. Ale ani soupeř v první sérii tří nájezdů Jirku Mengera v naší bráně nepřekonal, tak se šlo do rozhodujících nájezdů kdo s koho. A rozhodla hned 4. série, kdy soupeř trefil pod víko a Fanda už nedokázal odpovědět stejně přesně. Nakonec tedy bereme z prvního zápasu 1 bod za prohru na nájezdy.

Druhý zápas jsme si na Béčko Texasu věřili. Byl to určitě hratelnější soupeř, podobně složený jako my, se spoustou mladíků, kteří byli sice rychlí, ale ne moc šikovní. I když jsme nedominovali tolik na míčku jako v prvním zápase i tady jsme měli více ze hry a soupeř hrál ze zahuštěné obrany na protiútoky.

První třetinu jsme odehráli slušně. Spadla z nás nervozita, začali jsme hrát, co jsme si řekli a co trénujeme a soupeře dostali pod tlak. Z toho pramenila i naše přesilovka, kterou jsme využili po přesné střele Tomáše Pokorného, který mimichodem dal i vůbec první gól Jesenice téměř přesně na den před devíti lety :-). Bohužel další šance jsme už v první třetině neproměnili.

Druhá třetina byla naše vůbec nejhorší v tomto dvojzápase. Kluci si zřejmě mysleli, že si mohou začít hrát na hrdiny a místo toho, abychom hráli kombinačně a soupeře přehrávali, začali sólovat a tahat míček proti přesile sešikovaného soupeře. A ten nás z protiútoků trestal. Na konci druhé třetiny jsme tedy opět prohrávali 1:2.

Ve třetí třetině jsme se vrátili k tomu co fungovalo a soupeře zatlačili. To přineslo i přesilovku, ale díky naší nesehranosti a místy i bezradnosti jsme nebyli schopni ji využít jinak než střelami z velké dálky, které ale neměly ty potřebné parametry. Nefungovaly dorážky ani kombinace do nebezpečných prostorů. I přesto se nám povedlo 5 minut před koncem vyrovnat, když se pěkně trefil Fanda. Ale ani ne minutu poté jsme opět nedokázali pohlídat prostor před naší bránou a soupeř se znovu dostal do vedení. Konec zápasu už se odehrával jen před soupeřovou brankou a i díky přesilovce jsme si vyvinuli obrovský tlak, ale přes veškerou snahu a spoustu vytvořených příležitostí se nám už znovu vyrovnat i v závěru druhého zápasu nepovedlo. Prohra 2:3 nás může velmi mrzet, protože tento soupeř byl očividně k poražení a i kdybychom vyhráli velkým rozdílem, nikdo by se nemohl divit.

Celkově hodnotím naše první vystoupení mezi muži jako zklamání. I přesto, že jsme věděli, že to na úvod nebude lehké, že nejsme sehraní a naprostá většina týmu, včetně mě osobně :-), nemá se zápasy mužské ligy proti sice papírově slabým, ale o to nevyzpytatelnějším soupeřům žádné zkušenosti. Co mne ale povzbuzuje do další práce je, že náš mladý tým, až se sejde v plné palbě a sehraje se aspoň trochu, má na to této pralesní lize vévodit. Už se těším, až se na to budu z lavičky dívat.

Dála