Přípravka, Campanus, 1.12.2019

První prosincovou neděli začal Advent, což je období radostného očekávání a my jsme se sešli v kompletní sestavě, a tak jsme byli plni očekáváni, zda se nám na druhý pokus podaří probojovat do prvního koše mezi šest nejlepších týmů. Od postupu nás dělily tři zápasy a drobnou komplikací u nás byl zdravotní stav některých hráčů. Někteří hráči byli po nemoci, někdo nastupoval i s teplotou, ale malátnost se snažili maskovat bojovností.

Půl hodinky před prvním zápasu jsme se sešli a začali se připravovat na první zápas proti Tatranu Střešovice. S tímto týmem jsme se již v minulosti potkali při vzájemných zápasech ve třetím koši a na rozehřáti to nebyl špatný soupeř. Do naší branky si tentokrát zaklekl Adam, aby i on si vyzkoušel jaké to je čelit střelám mezi třemi tyčemi. A se zbytkem týmu trenér zamíchal tak, že jsme zápas hráli na tři útočné dvojice a na dva obránce s pravidelnou rotací. V zápase jsme se ze začátku hledali, nešla nám příliš kombinační hra a upracované šance jsme neproměňovali. Skóre se navyšovalo jen zvolna, ale pořád jsme byli ve vedení. Jediné na co jsme se mohli spolehnout, byla obrana, která nepouštěla soupeře do vyložených šancí. Nakonec se největší opory prosadily a Dan s Alešem dali po dvou gólech a přidal se k nim s gólem i bojovný Jenda. Jediný gól jsme inkasovali po pumelici s rozehrávky Tatranu. Konečný stav tak byl v náš prospěch 5:1. 

Ve druhém zápase na nás, po jednozápasovém oddechu, čekali kluci s Orky Čelákovice. Aby to nebylo stereotypní, zase jsme to proházeli a tentokrát šel do brány Maty a volba to byla dobrá. V bráně se vůbec nenudil a zachytal si určitě dobře. Obránci zůstali stejní, jen v útoku došlo ke změnám. Provedené změny měly jeden nepopiratelný efekt, začalo padat víc gólu, ale na obou stranách. Zápas s Orcou byl bojovný ani jeden tým nechtěl prohrát. Souboje u mantinelu občas hrozily i zraněním a to i díky opravdu minimálnímu prostoru za mantinelem, kde bylo problém si občas i stoupnout i na střídačku. Drželi jsme se a prali jsme se o vítězství, jen nám pořád trochu vázla kombinace a proměňování šancí, proto jsme soupeři neodskočili víc jak na dva góly, až na konci zápasu. Drama to bylo až do konce a i díky fantastické atmosféře vytvořené příznivci Jesenického florbalu jsme urvali vítězství 12:9 pro nás. 

Díky dvěma výhrám jsme se opět probojovali do finále o postup do prvního koše.  Po dvou zápasech jsme měli konečně víc času na to si dát něco pořádného na posilněnou a odpočinout si. Pak jsme si trochu rozebrali zápasy, zatrénovali a začali se připravovat na finále proti Wizardům z Prahy. Do finále jsme vytáhli náš trumf do brány, tedy Tomáše, který kluky z Wizárdu místy přiváděl k šílenství, kolik jim toho pochytal. Opravdu jeho výkon v bráně si zaslouží vyzvednout. Složení obrany byla neměnné, jen v útoku jsme provedli zase rošádu a k Alešovi do prvního útoku se posunul Martínek a kombinačně si sedli. Druhý útok pojmenován „já na bráchu, brácha na mě“ se sehráli Dan s Matym a ve třetí lajna byla založena na bojovném výkonu Jendy s Adamem. Za velké podpory všech příznivců Jesenického florbalu, tedy rodičů kamarádu, známých, ale i mimořádnou podporou Jesenických dorostenců, kteří hráli ve vedlejší hale své zápasy, jsme se pustili do boje. Tomáš v bráně chytal skvostně a útok podpořený kombinaci přes obránce se rozstřílel a postupně jsme odskakovali soupeři na větší a větší náskok až na konečných 11:5 a oslavy vítězství mohly propuknout naplno.

Na turnaji jsme si vyzkoušeli spoustu variant složení týmu, a pokud budeme stále hrát jako doposavad, můžeme hrát s kýmkoliv a nebudeme jen do počtu. Vždyť florbal je hra co nás baví a my si chceme hrát. Děkujme všem za jejich podporu mimo hřiště, tak přímo na hřišti, ještě teď mi v uších zní to ohlušující skandování „Jé_se_ni_ce“.

Ve čtvrtém přípravkovém dějství plném dramatických scén, nesmělých kombinací s krásným vyvrcholením na konci v podobě historického postupu přípravky do prvního koše účinkovali Adam, Aleš, Dan, Jenda, Kuba, Lukáš, Martin, Maty a Tomáš.

Radim