První zápas proti známé Mladé Boleslavi "B" tomu ještě nenapovídal. Snad jen známí energetický hlas trenéra MB, který se nebere servítky. Naším výkonem a elánem v téměř plné sestavě (chyběli jen Fík a Filip)  jsme mu také moc prostoru ke chválení vlastního mužstva ani nedali. Od začátku bylo jasné, kdo vyhraje. Byť výsledkově to bylo poměrně milosrdné, 7:3.

Protože jsme tentokrát začali až čtvrtým zápasem, šli jsme do boje proti domácí Slavii ob zápas. Místo abychom rozehraní dali soupeři najevo, kdo více touží postoupit, jsme zpočátku totálně propadali. Nedůslednost v bránění a tentokrát i menší koncentrace Míši v bráně vedla k výsledku 2:6 po čtyřech minutách! Co střela soupeře to gól, my jsme potřebovali tak čtyři. Bylo jasné, že je potřeba s tím něco udělat a tak ternéři sáhli k oddechovému času. To se ukázalo jako mistrný tah. Po něm se totiž naše družstvo semklo a soupeři přestalo dávat prostor k ohrožování naší branky a naopak sami jsme začali dominovat kombinací a konečně i tlakem do brány soupeře. Rychlé dva góly soupeři srazily sebevědomí a přinesly nejistotu na jejich florbalky. A protože my jsme několika rychlými střídáními nedali šanci soupeři oddechnout a využili několika šancí, do přestávky jsme srovnali na 8:8! Vyrovnávací gól 10 sekund před koncem byl velmi strategický a pramenil z možnosti postavit údernou trojici s tlakem do brány. To se nadmíru povedlo. Po přestávce jsme se drželi taktického plánu, pokrývali až na výjimky jejich nejnebezpečnějšího hráče a takticky dovedli zápas k vítězství 15:11. I přes 4 brankový rozdíl nebylo do poslední chvíle jasné, kdo vyhraje, neb každá střela soupeře znamenala nejvyšší stupeň nebezpečí a velmi vysokou pravděpodobnost gólu. Odhadem soupeř potřeboval na 11 gólů asi 13 střel co šlo na bránu. V tom byla jejich efektivita impozantní a naprosto nevídaná. My potřebovali tak 30 střel, trefili několik tyček atd.

Zaslouženě jsme se dostali do finále a opět jen jedním zápasem pro odpočinek. Ale pauza byla přesto příliš dlouhá, protože do finále jsme opět nastoupili nekoncentrovaně. Tři střely na naší bránu znamenaly vedení soupeře po 3 minutách 3:0. Byli jsme jak ve zlém snu, ale stále jsme věřili, že na soupeře máme.Lukáš v bráně se rozchytal a my začali konečně plnit taktiku z předchozího zápasu. Chvílemi velmi vypjatý a tvrdě hraný zápas se začal vyrovnávat a postupně přelévat na naší stranu. Soupeř to velmi těžce nesl a po jednom souboji dokonce vedl k vyřazení našeho nejlepšího hráče Ondry. Bohužel rozhodčí, který se sice snažil pískat objektivně, několik faulů neviděl a tak emoce plály. Přece jen se však na naší straně projevily větší zkušenosti a vyzrálejší a kvalitnější tým naštěstí nakonec zaslouženě otočil zápas a vyhrál 7:5 i přes dlouhou power play soupeře.

Celý tým prokázal obrovské zlepšení a je vidět, když jsme v takto větším počtu, kvalita a konkurence nám jen prospívá. Ondra svým klidem při rozehrávce i střele dává týmu jistotu a tolik potřebné góly. Z jeho hry dobře těžili Lucas a Patrik, kteří se rozehráli ke skvělému výkonu. Největší aplaus však sklidila naše děvčata. Nejen tradiční bojovnost a neústupnost v soubojích, ale tentokrát i kvalita v rozehrávce a konečně i klid v zakončení, sklízela obdiv celého obecenstva. Holky byly ozdobou celého turnaje. Třetí trojku táhl obrovskou bojovností a tahem na bránu vybavený Honza. Na to, že s námi letos začal, se stává lídrem a příkladem pro ostatní. Vedle něj rostou zápas od zápasu Lukáš a Tobiáš. Prostě výkon na jedničku v poli, bohužel v bráně jsme si tentokrát vybrali horší den. Ale vůbec nám to nevadilo v turnaji, kdy jsme měli střelecký apetit a naši kluci v bráně nám to prostě chtěli zpestřit. A to se povedlo a to  tady jde. Vyrovnané zápasy jsou vždy ozdobou a my jsme se úžasně bavili, i když občas to bylo na infarkt:-) Prostě na tento turnaj nezapomeneme a příště se těšíme si to užít v šestém koši doma. Pak by nás totiž po postupu měl čekat čtvrtý. Ale nechme se překvapit.