Dorostenci, Kobylisy, 3.3.2019

 Jsou reportáže, které se po vydařeném víkendu píšou lehce a ty které by člověk raději snad ani nerozebíral. Tahle je z ranku těch horších. Dorostenci si opět po čase uřízli o víkendu ostudu, když se tentokrát nechali zesměšnit Céčkem Tatranu. Přitom jsme měli výborně rozjetou ligu a i přímý souboj o druhou příčku s rivalem z Mladé Boleslavi jsme jakž takž zvládli. Ale pak následoval výbuch, letos už potřetí. A to není náhoda.

Pojďme ale popořadě. Florbalová Akademie Mladá Boleslav má velmi ambiciózního trenéra a jeho svěřenci dokáží jeho prahnutí po úspěchu přenášet na hřiště do každého souboje o míček, každé herní situace a také do atmosféry celého zápasu. Za těchto okolností není vůbec lehké proti nim hrát. Co neumí s florbalkou to dohánějí maximální agresivitou a ještě se diví a strašně prožívají, když se sami svou neurvalou hrou dokáží zranit nebo neustále vysedávají na trestné lavici. Za těchto okolností jsem rád, že jsme zápas s nimi přežili ve zdraví a dokázali reagovat na jejich ataky florbalovým uměním. Celý zápas jsme byli o krok pozadu a jen dotahovali vedení soupeře. V první třetině po gólu Patrika z úniku po Jindrově dlouhém pasu od vlastní brány na 1:1. Druhou jsme 0:1 prohráli, na začátku třetí třetiny v přesilovce srovnal Štěpán z bezprostřední blízkosti soupeřovy brány a když jsme opět inkasovali, vzápětí jsme dokázali Patrikem opět zblízka vyrovnat. A jak napsal ve vtipném online zápise nezaujatý komentátor, zápas byl celou dobu vyrovnaný a remíza nakonec odpovídala. I když se Boleslavskému nervnímu trenérovi vůbec nelíbila. :-)

Zato mně se nelíbilo naše "představení" v dalším zápase. Připadal jsem si jako v absurdní tragikomedii, kdy cokoliv jsem klukům řekl, tak oni na hřišti udělali pravý opak. Samozřejmě že jejich způsob hraní "hurá dopředu", jsme přece lepší a rozstřílíme je napadrť velmi rychle narazil a přeměnil se v obří blamáž, kterou ještě posilovali hráči (a hráčka) Tatranu, kteří si z našich ubohých nešťastníků začali dělat legraci a dávali jim svou mentální převahu najevo svými drzými kličkami a střelami a la Jirka Šlégr. Bohužel jim to všechno vycházelo a my upadali do stavu hluboké beznaděje stále hlouběji a hlouběji. Tahle psychická deka pak způsobila i řadu smutně komických situací u brány Tatranu, kdy jsme dokázali zahodit takové šance, které by dokázal přetavit v gól i nejeden prvňáček z naší přípravky. Prostě podle hesla Když se všechno sere, tak pořádně a dodal bych se vší parádou. Když ostuda, tak pořádná. Jinak hodnotit nebo popisovat tenhle zápas moc nemá smysl.

Jaké si z tohoto propadáku, po výbuchu s Vinohrady a zpackaném zápase s Neratovicemi již třetího letošního, vzít ponaučení? Mohl bych parafrázovat slova trenéra Pepy Hnátka z Okresního přeboru, ale mám takový pocit, že by sebemrskačství a přílišné dumání nad příčinami našich opakovaných selhání klukům moc nepomohlo. Já sám jsem se jen utvrdil ve svých názorech na každého z nich, ale pro naši další společnou práci to moc velký význam nemá. Prostě budu pokračovat ve svém snažení udělat z každého hráče, který u nás je, lepšího hráče. Bez ohledu na to jaké on sám má předpoklady a snahu se zlepšovat. Uvidíme, jak dlouho mě to ještě bude bavit.

Podrobné a tentokrát i zábavně poučné (i když spíše z gastronomického pohledu) online zápisy z dnešních zápasů najdete zde: https://www.ceskyflorbal.cz/souteze/ostatni/phsc-liga-dorostencu#phsc-liga-dorostencu-B